Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop
aktualizováno: 17.09.2010 08:31:17 

Suchozemské želvy

Testudo výskyt a etologie
Testudo marginata - Přirozený výskyt a etologie druhu
//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Zde se dočtete mé poznatky a postřehy o výskytu a způsobu (stručně) života želv v přírodě. Popisuji pouze ty druhy, se kterými
jsemse v přírodě nejednou setkal a které tudíž neměli šanci (chudinky),uniknout mému " vědeckému" , no snad raději
šťouravému zájmu. Netvrdím, že všechny mé závěry jsou úplně správné, ale jsou moje a já věřím, že správné jsou.
//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Můj nejoblíbenější evropský druh, mé favoritky, jsou želvy Testudo marginata - želva vroubená.
Tyto krásné želvy obývají Řecko od Olympu na jih, včetně celého Peloponésu , byly introdukovány na
některé přilehlé ostrovy a také na Sardinii. Pravděpodobně se najdou lokality i v jižní Albánii.
Přirozeným prostředím těchto krásných a želv, jsou původní porosty macchií, především její okraje a
světliny. Zdá se, že na takovéto prostředí jsou vázány daleko víc, než například Testudo hermanni
boettgeri. Vyskytují se od pobřeží až vysoko do hor, nezřídka do 2000 m n.m., všude tam, kde jsou
zachovány (zvláště na pobřežních lokalitách) původní porosty.
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Peloponés - nížinné a přímořské lokality, na takovýchto lokalitách se setkávají T. marginata s T.hermanni boettgeri
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Centrální Peloponés - extrémě vysoko položené lokality, na takových už potkáte pouze T.marginata.
//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Na obhospodařovaných a ve více frekventovaných oblastech se vyskytují pouze ojediněle. Zajímavé je
také to, že jedinci z pobřežních lokalit dosahují v průměru drobnějšího vzrůstu a výrazně světlejšího
zbarvení karapaxu i pokožky, u některých jedinců světlé zbarvení přesahuje 60%povrchu těla. Naopak,
želvy z horských lokalit jsou mohutnější a v převážné míře černě zbarvené, včetně pokožky.
///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////


Testudo marginata, samec z hor, samec z pobřeží. Srovnání obou plně dospělých samců. Klasicky zbarvený samec
///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Toto jsou dvě samice T. marginata, matka - Plně vyvinutý samec z pevninské populace a samec populace Sardinské
s dcerou. Dcera je kupodivu ta větší a
potom má člověk dělat nějaké závěry.
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Pochopitelně výjimky, jako všude, kde se člověk snaží přírodu „rozškatulkovat“ se jistě najdou. Na
jihozápadě Peloponésu existují populace T. marginata, dosahující menšího vzrůstu atypicky šedého
zbarvení, u těchto populací je snaha vyčlenit je do samostatného poddruhupřípadně druhu Testudo
weissingeri Bour 1995. Také na Sardinii je snaha odlišit místní populace marginát na poddruh
T. marginata sarda. Tyto želvy oproti pevninské populaci vykazují daleko menší, nenápadnější vyhnutí
marginálních štítků. Nedokážu posoudit do jaké míry jsou tyto snahy oprávněné, ale dřímá ve mně
podezření o snahu, přicházet stále s novými druhy a poddruhy, z komerčního hlediska celkem
pochopitelné. Mláďata z mé skupiny Testudo weissingeri nevykazují žádné rozdíly oproti nominátní
formě, ani ve zbarvení ani vzrůstem, či tvarem krunýře. Teď něco k přirozenému způsobu života
marginát. Jsem si vědom, že následující řádky nebudou všemi přijímány kladně, ale všechny nové,
odlišné, málo publikované názory potřebují čas na „vstřebání“, a já si nemohu pomoci,během mého
dlouholetého pozorování jsem dospěl k následujícím poznatkům. Želvy jsou obecně považovány za
samotářské tvory, stranící se společnosti ostatních příslušníků stejného druhu. Ano, toto se může z
našeho lidského hlediska zdát správné, nicméně pečlivý pozorovatel záhy zjistí, že obecně
uznávaný názor výrazně koliduje se skutečností. Na přírodních lokalitách žijí želvy v takových
„rozvolněných“ skupinách, příhodnou niku osídluje cca 5-20 kusů želv obou pohlaví, další takové
území může být značně vzdáleno, nezřídka přes celé údolí.

/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Dojem z nálezu želvy na přirozené lokalitě, zvláště pro vnímavějšípovahy, jistě umocní okolní pozoruhodná scenérie.
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Na takovémto území„nikoho“, paradoxně i v místech naprosto nevhodných, kde by nikdo želvu
nečekal, potkáte tak maximálně samečka, usilovně spěchajícího jedním směrem, bez slunění,
pastvy i odpočinku, samičku jen zcela výjimečně. Logicky mě z toho vychází jediné, samičky se
zdržují ve zvolené lokalitě prakticky trvale a samečci přecházejí zjednoho takového území do druhého.
Co kdyby na druhém kopečku byla hezčí děvčata. Navíc příslušníci jedné takové lokality se velice
dobře znají, poznají se i po dlouhé době odloučení. Potkají-li se, nejeví o sebe z našeho hlediska
výraznější zájem, maximálně si letmo očichají čumáky. Úplně jinak to vypadá, když se na osídlené
území dostane neznámá želva, ve většině případů sameček. Zcela jistě se dříve nebo později podrobí
důkladné prohlídce starousedlíků. Želvy si zdlouhavě očichávají čumáky a následně celé tělo.
V případě konfrontace samec+samec nezřídka následuje „vyjasnění“ kdo je větší „šéf“. Na želví
poměry je ale takový souboj opravdu „něžný“ a slabší samec rychle pochopí, kam patří. Setkání
samec+ samice často končí ze strany samce pokusem o páření a to i v obdobích, kdy by si
starousedlé samičky ani nevšiml. Částečně mám tyto skutečnosti ověřeny i ze svého chovu.
Obě pohlaví mají své území dokonale zmapované, velice dobře vědí, kdy a kam chodit na pastvu,
kde se nejlépe slunit, kde odpočívat, spát, kde je nejbližší vhodné zimoviště. Samičky si dokonale
pamatují své nejvýhodnější místo na kladení vajec a každoročně se dokáží „trefit“ s pozoruhodnou
přesností na to samé místo a to přes to, že mimo dobu snůšek nijak takové místo nepreferují,
ani jinak je nezajímá. Při chovu v zajetí je jasně pozorovatelná silná nervozita samičky, která se
dostane do prostředí které nezná, stačí do jiného výběhu.Tak dlouho hledá svůj kopeček, až se mě
jí většinou zželí a pomohu jí do správného výběhu. Dokáže se okamžitě orientovat a snůška
většinou bezprostředně následuje. Přirozený život zcela zřejmě vykazuje prvky sociálního chování a
jistou dávku inteligence, byť jiného typu než jak ji známe my, lidé. Rozhodně se nedá mluvit o
samotářském zvířeti, čtyřnohém evolucí naprogramovaném „stroječku“ bezcílně se pohybujícím v
krajině.Období páření nastává hned z jara, těsně po probuzení z hibernace a na sklonku léta,
když noční teploty začínají klesat pod 15°C. Během léta se občas nějaký ten sameček také splete,
zvláště když potká novou samičku, ale intenzita a četnost páření je jen zanedbatelná.
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
//////////////////////////

Námluvy a páření T. marginata v chovu vlevo a v přírodě vpravo.
///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
V mém chovu se běžně stává, že samečci, ještě v den probuzení, kdy se nestačí ani napít ani napást,
v podstatě ani pořádně rozkoukat a už mají strašné starosti o zachování rodu.To je dost nebezpečné,
ale to budem probírat v kapitole probouzení, ze zimního spánku.Samičky v přírodě snášejí první
snůšky
tak 4 až 6 týdnů po probuzení, podle teplot, které vtom kterém roce panují. Počet vajec ve
snůšce bývá
tak 6 až 15 vajec, podle velikosti a stáří samičky, také podle její momentální kondice.
Nejvyšší počet
vajec na jednu snůšku, který jsem zaznamenal z doslechu bylo 18 kusů, v mém chovu
byl rekord
16kusů vajec.Druhá a třetí snůška následuje postupně po třech až čtyřech týdnech.
Třetí snůšky již
nebývají tak početné, typuji tak 80%ní. Po letním slunovratu snůšky pomalu ustávají.
Nastává období
sucha a vysokých denních i nočních teplot. Aktivita želv se omezí na brzké ranní
hodiny, za velkých veder
se pasou již za svítání. Okolo 10-11 hodiny již vyhledávají stinná místa k
odpočinku. Okolo 16-17té
hodiny se aktivita začíná pomalu zvyšovat a není výjimkou že vyhledávají
úkryt až po setmění.
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Stáda koz jsou běžnou součástí krajiny a do značné míry i jejím spolutvůrcem.............Aby to nebylo tak idylické
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Takovéto stádo koz ale dokáže želvy rozhýbat i v době polední siesty, zanechává za sebou totiž
vítané zpestření
jídelníčku. Takový čerstvý kozí bobek je z želvího hlediska bohatým zdrojem vitamínů,
zvláště řady B,
Obsahuje zbytky nedokonale strávené potravy a to i z těch druhů rostlin, na které se
želvy běžně nedostanou.
Také není zanedbatelná možnost doplnit si optimální poměr organizmů,
pomáhajících trávit jinak těžko
stravitelnou potravu. Suché, staré bobky již u želv takové nadšení
nevzbuzují. Pokud by tato skutečnost někoho
pohoršovala, vězte, že i obyčejný králík na kterém si
rádi pochutnáme je koprofág
.
Prostor nutný ke spokojenému životu marginát, není v porovnání s jejich velikostí nijak přehnaně velký.
V přírodě se, zváště samice, omezují mimo dobu kladení vajec na co nejúspornější režim. Pokud mají
k dispozici dostatek pastvy, neriskují a vylézají ze svého úkrytu na co možná nejkratší dobu. S
východem slunce pomalu vylézají na blízká osluněná místa a vyhřívají se. Po dosažení optimální teploty,
přichází na řadu snídaně. V případě, že pastvy je dost, nevzdalují se od svého úkrytu nijak daleko,
nezřídka pouze na metry. Po pastvě odpočívají a vylézají zase až v odpoledních hodinách. Na druhou
stranu v případě, že želva je na svém stanovišti nespokojená, dokáže být až neuvěřitelně mobilní.
Zakořeněná představa želvy jako tvora neohrabaného a pomalého rozhodně není na místě. Lépe se
mobilita, rychlost a šikovnost v překonávání překážek demonstruje na samečcích. Ti toho přes den
nachodí víc než dost, zvláště v době páření. Nalezl jsem takto roztoužené samečky na místech kam
jsem se velice těžko dostával i sám, uznávám že při mých " horolezeckých" schopnostech a figuře to
není to pravé měřítko, nicméně to, že se na taková místa dostala i želva, mě dílem zahambovalo
dílem nutilo k obdivu.
TOPlist
Copyright ©2008 www.zelvy.wbs.cz